7 tipů, které nám pomáhají lépe zvládnout Vánoce

Vánoce s dítětem

Celkem nedávno mě pobavilo video, které jsem našla na You Tube, kde hlavní myšlenkou je hlavně to, jaká máme očekávání my jako rodiče o průběhu Vánoc, a jaká je mnohdy ve skutečnosti realita, když máte malé dítě.

„Realita s našimi dětmi může být ještě o trochu více jiná.“

Je mi jasné, že Vánoce jsou velmi osobní, individuální a v každé rodině trochu jiné, ale co mají společné je, že většina rodičů doufá anebo si přeje zažít kouzelné Vánoce, plné pohody, radosti a smíchu. Možná si každý rok říkáte, už se nebudu stresovat, ty letošní budou vážně v klidu, jenže nejsou, nebudou a třeba ani nemohou být.

„My rodiče dětí s autismem je vždy můžeme mít speciální.“

Třeba tak, že prostě žádné Vánoce nebudou, třeba tak, že nejsme pohromadě, třeba tak, že vše probíhá jinak, než bychom chtěli a mnohdy je nemáme šťastné a veselé. Ale dost pesimismu. Já věřím, že se ale vždycky všichni snažíme o ty nejkrásnější Vánoce pro nás a naše děti.

Nebudu vám tu předkládat obecné rady druhu… uklidněte se, zpomalte, uvolněte se, nestresujte se, neočekávejte a tak dále, i když jsou částečně pravdivé.

Také vám neřeknu tipy, které na 100 % fungují a nejlépe všude, protože takové prostě nejsou, už jen z podstaty věci, že Vánoce ve vašem domově jsou prostě vaše a pokud máte malé nebo už i větší dítě s autismem, budou tak individuální, jako děti a jejich potřeby.

Jak třeba předejít zhroucení dítěte o Vánocích, když jedno dítě například světýlka na stromečku naprosto miluje a blikání je pro něj zážitek nejkrásnější z celých Vánoc a vydrží je fascinovaně pozorovat celé svátky, když jiné dítě, je absolutně nesnese, bolí ho z toho oči, je to změna, včetně jiných dekorací, kterou není schopné zvládnout. A jak to zkombinovat, když máte dětí více? To je vážně oříšek.

„Na tohle univerzální rady prostě neexistují.“

Nebo jak se popasovat s nechápajícím příbuzenstvem, které se jednou ročně dostaví k vám a mají nepříjemné a odsuzující připomínky na téma, jak dítě nejí to samé, nesedí spořádaně u stolu, jsou rozčarováni z toho, že dárky létají vzduchem, dítě žádné nechce a brečí.

A jak se vlastně popasovat s našimi pocity, když my bychom chtěli jen tradiční, pěkné a klidné svátky, na které jsme byli zvyklí a s našim dítětem najednou nic není, jak bychom si přáli a jak jsme si vysnili a nejde to. Jak se vyrovnat sami sebou, když jedinou naší myšlenkou je: „Ať už je to proboha za námi!“ A s našim zklamáním a lítostí, které prostě mnohdy cítíme a málokdy přiznáme. Nesmíme přece být tak sobečtí a tohle si dovolit cítit? Doufám, že v poslední větě tu ironii cítíte.

„Vím, že mnozí z vás to až moc důvěrně znají.“

Co bych Vám tedy chtěla předat v tomto článku, jsou konkrétní tipy, jak to máme u nás a třeba to alespoň jednomu z vás, jedné rodině, jednomu dítěti pomůže a najdete tu něco, co jste ještě nezkusili a zkusit byste mohli nebo chtěli.

 

Tak jdeme na to, bude to delší.

1) Umělý je taky dobrý!

Ano, ty tam jsou doby, kdy jsme měli živý vánoční stromeček, ráda bych to brala tak, že šetříme naše lesy, ale to není ten důvod.

Živý vánoční strom, zejména smrk, totiž voní, voní tak intenzivně, a mimochodem, já tu vůni vážně miluji, ale dětem prostě může ta intenzita najednou jinak vyvoněného obýváku vadit. Smyslová přecitlivělost, která neodbytně útočí na jejich čichové buňky.

Dále tu máme jehličí. Nemá vaše dítě rádo nepořádek? Pak ani tady nebude živý smrček to pravé ořechové. Odmítá zdobit stromeček? Pokud ho u vás tedy nenosí Ježíšek může to být jednoduše proto, že jehličí píchá. A vaše dítě to skutečně bolí. Ach, jak mocná příroda obdařila tyto jehličnany, tak důmyslnou zbraní, proti okusování divé zvěře, nicméně vaše dítě není zvíře, ale ten dotyk je může skutečně bolet. Věděli jste to? Nutně to nemusí znamenat, že ho prostě zdobení nezajímá anebo, že nechápe, proč by jako mělo. Je to trapný a nelíbí se mu to? Možná!

U nás to tedy každý rok jistí umělý vánoční stromek, bez zápachu a bez pichlavého jehličí, a proto mám velkou radost, když synek pověsí na stromek každoročně jednu bambulku (jak jinak něž plastovou!!!) a vrátí se ke své původní činnosti. A já jsem spokojená a pyšná máma, protože dítě zdobí stromeček:).

Pokud se přece jen živého stromku nechcete vzdát, doporučuji vám jedličku, která tolik nevoní, a která nepíchá.

2) To nerozbalí ani do Silvestra

Pokud máme finanční prostředky (berte to jako řečnický obrat, já moc dobře vím, že spousta z nás ne), rádi svým ratolestem obecně dopřejeme bohatého ježíška. Přestože Vánoce na množství dárků nestojí. Ale je to vhodné? To je otázka spíše pro psychologa, nicméně selský rozum nám velí nezahlcovat, no ale přece mu nedám jen jeden dárek, že ano. A co teprve, když dítě nesnese změny a kupa zabalených balíčku, do kterých nevidí, v něm můžou skutečně vyvolat paniku a úzkost z nečekaného. Můžete zkusit omezit množství nebo ještě lépe dárky vůbec nebalit, pokud to dětem vadí.

Někde jsem četla, že děti, kteří dobře reagují na výměnný obrázkový systém, používají kartu s hvězdičkou, která dítě připraví na příjemnou změnu, a když se s ní rodič vytasí, dítě ví, že se teď něco stane.  No jo, ale je to vážně pro to dítě příjemné překvapení, dokážou to vždy rodiče odhadnout? Nicméně si myslím, že fungovat by to u někoho mohlo.

U nás je faktem, že množství nám nevadí, papír, trhání, stříhání také ne, ale rozbalujeme ještě na Silvestra. Pokud není dárek „měkouš“, což syn bezpečně pozná a s útrpným výrazem a bez rozbalení, jde o balíček dál, v kterém tuší hračkoidní obsah, po rozbalení si prostě hraje a nic jiného ho nezajímá. Nemá chuť rozbalovat cokoli dalšího. Už jsme si na to zvykly, vlastně nám to přijde pěkné a už víme, že nějaké: „Honzíku, podívej, co máš ještě pod stromečkem“, ho nezajímá. U nás jsou Vánoce i 7 dní… a rozbalujeme a rozbalujeme…až do zdárného konce, tedy do Silvestra.

3) Šroubovák a 5 x nůžky

S heslem, kdo je připraven není překvapen, jsme vždy takto vybaveni na rozbalování. Už při balení dárků předvídáme. Umíte si představit tu bezmoc a ten nechápavý výraz, který může skončit meltdownem…TO NEJDE OTEVŘÍT, MÁMO..?!?!

Například autíčka v boxech, bývají ze spodu přišroubovány k podstavci, toto rozšroubujeme ještě před balením do balícího papíru. Také nařízneme krabici v místě, kde je obvykle slepená průhlednou páskou. A co třeba elektrické hračky v tuhých průhledných plastových obalech, s kterými máme i my dospělý problém, opět naříznout, a hlavně nezapomeňte vložit dovnitř baterky, aby dítě po vybalení nebylo překvapeno a nezahodilo dárek s tím, že prostě nefunguje.

4) Poznám, komu patří

Kdo u vás roznáší dárky? Starší dítě? To nejmladší? Vy jako dospělý?

Tak u nás už to zvládá prcek, protože je jedináček a jakožto nejmladší člen rodiny je to u nás již tradiční. Jenže co s tím, když neumí číst jména na dárcích? A nejradši by „urval“ hned všechno pro sebe a jakmile spatří rozsvícený stromeček, dychtivě se dere kupředu? Zapomeňte na koledy, na ty není čas, navíc nemá rád, když zpívám, nedivím se:).

Pomohli nám fotky. Každoročně na všechny balíčky oboustrannou páskou nalepím zalaminované fotky členů rodiny i s popiskem, které po obdarování zase schovám na další rok. Od té doby, co tento systém používáme si užíváme nošení dárků dítětem správné osobě a dost se u toho nasmějeme. Dárky totiž v té rychlosti, s jakou Honzík přerozděluje, skoro lítají vzduchem. Už se prostě vidí u vybalování těch svých.

Zahlédli jste na sociálních sítích video, kterak pracovníci nejmenované přepravní společnosti mrskají jeden balík za druhým do korby vozu, bez ohledu na samolepky “křehké“? Tak u nás to vypadá podobně.

U nás se prostě dárky nepředávají tak, jako by všechny měly nálepku křehké, obřadně a klidně. A i přesto trháme rekordy v počtu hodin strávených u stromečku.

5) Hlavně nevstávej od stolu

Jojo, ještě si pamatuju, že toto přesně patří mezi tradice, o kterých jsem slýchala, a které teda nemusím a pověra o tom, že kdo vstane, na přes rok se mu něco stane a už se s námi nesejde.

Vím, že mnohé zejména starší generace, toto používali jako výchovný prostředek, jak udržet ratolesti sedět na zadku, dokud všichni nedojí. Tak u nás toto rozhodně nedodržujeme.

Znám rodiny, jejichž děti jí pod stolem, zásadně nejí u stolu, nepoužívají příbory a tak dále.

Je pravda, že dost rodin to špatně snáší, zejména pokud přijdou prarodiče ke štědrovečerní tabuli. Nedej bože, když dítě nejí to samé. Hned je to vybíravec, protože rybička je přece zdravá.

Toto nejedení stejného jídla je u nás opravdu o respektu k dítěti a nikomu z nás to nevadí. Ano, vaříme v podstatě 3 různé večeře. Já klasikou, v podobě kapra v trojobalu, pokapaného citrónem a samozřejmě dokonalému bramborovému salátu od maminky, prostě neodolám. A pak tu máme také dietáře, kteří nesmí moc tučné, nesmí mléko a nesmí lepek.

Takže dítěti se podává kuřecí řízek obalený v bramborovém škrobu a cizrnové strouhance smaženém na kokosovém oleji s bramborovou kaší bez mléka a másla. Skutečně to jde, ale o tom až jindy:).

Vůbec mi nevadí, že ji něco jiného a jemu to také nevadí. Naštěstí pro mě.  Někdy udělám i rybu v dietní úpravě a občas ochutná i tuto variantu. Od stolu vstanu tolikrát, že to ani nespočítám, ještě talířek, ještě všem podat to či ono, ještě chci šťávu maminko, prosím. A tak dojídám mezi posledními.

A když Honzík odběhne ke stromečku, nevadí to… dárky tam ještě nejsou, zamčeno být tedy nemusí, strom je umělý, ozdoby taky… žádná katastrofa se nekoná a já to prostě v klidu dojím. Nikdo se k ničemu nenutí.

6) Nečekáme, bavíme se

Po večeři je potřeba dítě udržet chvilku na jednom místě, protože Ježíšek musí nanosit dárky pod stromek. Od doby, co milujeme svíčky a vodu… zvládneme tedy pouštění lodiček z oříšků ve škopíku, ale naše tradice vypadá trochu jinak. Nekoukáme, kam která loďka z oříšku dopluje, nýbrž se mocnými fuky snažíme potopit loďku, toho druhého. A z tradice je náhle námořní bitva s dechovým cvičením:), plná smíchu a radosti.

Tato aktivita nás zabaví na tolik, že kolikrát přeslechneme už cinkat i zvoneček, a tudíž „nečekání“ už u nás není problém.

Fascinuje vaše dítě něco, o čem víte? Dopřejte mu to, protože ukřičené a nešťastné dítě, visící na klice zamčeného pokoje, určitě není to, co byste chtěli.

 

7) Na Vánoce dlouho vzhůru

Jednu obecnou radu přece jen mám, snažte se moc neunavit. Taky si to říkám každý rok, ale protože stromek zdobíme ráno, pak je třeba uvařit lehký oběd, protože my nehladovíme, „Prasátko, co budeme mít dlouhý zahnutý zuby nahoru, vidíme v telce.“ 🙂

Dělám chlebíčky, aby byly čerstvé, kolikrát doděláváme bramborový salát, je to celkem maraton… a po vydatné večeři se vlastně nějak odkulíme ke stromku, a už bych se nejraději viděla v posteli nebo u pohádky… dítě je ale na vrcholu své aktivity a dloooouho ještě bude. No, než jsem pochopila, co se děje, chvíli to trvalo. Emoce. Emoce jsou super, ale někdy prostě trvá, než se vstřebají, a to negativní, i ty nadmíru pozitivní, takže i když dítě celý den nespalo a logicky by v jiné dny odpadlo v 9 večer, ještě o půlnoci obklopen všemi hračkami, co stihlo vybalit nespí a nespí a nespí.

Loni jsem to vzdala, nějak jsem se vmezeřila mezi hračky a spala dřív než dítě, které si ze spící mámy udělalo bezva silnici pro nová autíčka.

Když dítě Vánoce nezvládá

Nezpívejte koledy, namažte jim klidně rohlík ke štědrovečerní tabuli, pokud ho milují, nedávejte dárky, buďte tu s nimi a pro ně a zkuste se neutápět v lítosti, že jinde to třeba vypadá jinak. Vaše děti vás potřebují, a i když Vánoce jsou jednou za rok a člověk má tendenci to prožívat nějak víc, zkuste jim podat prostě jen pomocnou ruku a být s nimi.

Tolerance, trpělivost, respekt ke svým potřebám, ale i ke svému dítěti. Kombinace tohoto vyžaduje mnohdy dlouhou cestu poznání a porozumění sobě i svému dítěti, ale věřte, že nic lepšího udělat nemůžete.

Přeji ji vám všem nejhodnotnější dárek ze všech. A tím je čas a prostor. Čas, který věnujete druhému. Ať jde o děti, rodiče, partnery nebo přátele, a to nejen o Vánocích. Nemusí se vybalovat, neobtěžuje hlukem, nevoní, je jen teď a tady.

Přeji vám všem krásné a snad i Veselé Vánoce plné respektu, tolerance a porozumění.

Eva

A na úplný závěr ještě zmíním, že do 24.12. můžete zakoupit Vánoční edici 4 produktů za zvýhodněnou cenu, která zabaví vaše děti během vánočních svátků.

Jedná se o 51 stran (pdf) pracovních listů, vymalovánek, grafomotoriky, prostorové orientace a mnoho dalšího.

Bližší informace tady: https://porozumimautismu.cz/eshop/vanocni-edice/

Najdete ji ke koupi ZDE.