Co nám dělá radost aneb vzkaz veřejnosti od mámy dítěte

Náš vzkaz na téma „Co nám dělá radost“ byl součástí 4. ročníku akce ke Světovému dni porozumění autismu „Mám svůj svět, ale mám Vás rád“, který pořádalo Dětské rehabilitační centrum Lentilka ve spolupráci s Rodinným integračním centrem, o. s. Pardubice v roce 2016.

Vážená veřejnosti,
jsem rodič dítěte s autismem, ale hlavně jsem mámou pro svého syna.
Můj syn se jmenuje Honzík a má 6 let, a to důležité sdělení z první věty je to, že je to DÍTĚ.
Bez nálepek, bez přívlastků. Stejné jako Vaše dítě. Nevěříte?
Autismus nedefinuje jeho osobnost, jen je jeho nedílnou součástí.
Prostě dítě, které má právo být dítětem. Dítě, které není malým dospělým, aby se chovalo stoprocentně podle Vašich nároků, přesvědčení a očekávání.
Dítě je dítě a má právo dělat chyby a učit se z nich a má právo poznat přijetí a lásku.
Poznali jsme spoustu bolesti a nepochopení a ušli již kus cesty, snad i proto již dokážeme žít teď a tady a víme, co nám dělá radost.
Představuji si, jak jedete v místní hromadné dopravě nebo posloucháte veřejné předčítání a na chvíli se začtete nebo zaposloucháte.
To je to, co nám dělá radost. To, že nejste lhostejní a Vaše snaha o pochopení a porozumění.
Dítě s autismem Vám přeskládá hodnoty, říká se to často, ale my to žijeme, přijali jsme jako rodiče skutečnost, že je naše dítě ve Vašem měřítku mnohdy nepochopitelné.
Mně jako mámě dělá samozřejmě radost existence a přítomnost syna v mém životě.
Dělá mi radost mé uvědomění, že již nepovažuji za samozřejmost, že dítě řekne „Mami“ a dá Vám pusu.
Dělá mi radost, když námi nikdo neopovrhuje, nehodnotí, nekritizuje, neodsuzuje a nebojí se nás.
Dělá mi radost, když chcete vědět, jak žijeme a nasloucháte nám.
A co dělá radost mému synovi? Co dělá radost Vašim dětem? Skutečně byste to věděli?
A opravdu nezačnete vyjmenovávat kroužky, aktivity, moderní techniku a hračky?
Kdybych se syna zeptala: „Honzíku, co děláš rád?“ Jeho reakce by byla pravděpodobně mrčení, možná vztek a proč se ho tedy neptám a neptejte se ho přímo ani Vy?
Možná by se ztratil v tak abstraktních slovech této otázky a možná prostě nerozumí, na co se ho ptáte?
Možná rozumí až moc dobře na co se ptáte, jen neumí odpovědět anebo neví, co chcete přesně slyšet za odpověď a pak prožívá frustraci a stres, možná by se cítil nepochopen.
Přesto vím, co mu dělá radost, i když mi to slovy neřekne a já se ho ptát nemusím.
Prozradí ho výraz tváře, gesta a smích, když trávíme společný čas.
A kdyby mohl, řekl by Vám: „Jsem Honzík a rád si hraji se svoji mámou. Miluji, když mi věnuje čas, je se mnou a snaží se mi rozumět.“ A možná by Vám řekl: „Rád si hraju s autíčky a mašinkami.“, tak bezelstně a autenticky, jak to dokáže jen dítě. Kterékoli.

máma Honzíka

Další vzkazy od rodičů, asistentů i samotných dětí z této akce naleznete ZDE.