Jak naučit dítě na kole? A co když to nejde?

15.11. 20174258x0 Komentářů

Ježdění na kole není tak samozřejmá a jednoduchá dovednost, jak by se na první pohled mohlo zdát. Blíží se Vánoce a kolo bývá častým vánočním dárkem. A co přijde pak? Popíšu vám, jak trnitá byla naše cesta k získání umu ježdění na kole a jaká úskalí u nás stále přetrvávají. Ale také co dělat, když dítě na kole jezdit samo prostě nemůže. Na konci článku na vás čekají i pracovní listy k tématu zdarma.

Udržet balanc

První vehikl dostal Honzík k prvním narozeninám. Byla to klasická stabilní dětská motorka, odrážedlo. Po čase bylo jasné, že skončily časy, kdy jsem vedle něj mohla při jízdě pomalu popocházet. Motorka nás provázela dlouhá léta, k mé úlevě začal tahat pomalu kolena po asfaltu, a tím došlo k výraznému zpomalení jeho zrychlení:).

Druhým pak bylo už větší odrážedlo, takové to „kolo bez šlapek“ s brzdou. Samozřejmě že to nešlo hned, poprvé mu zapůjčila, krásné fialové odrážedlo na dětském hřišti jedna holčička. Honzík tehdy ještě nedosáhl moc na zem, ale moc se mu to líbilo a snažil se dělat první krůčky. O udržení rovnováhy nemohla být vůbec řeč.

Pak dostal svoje odrážedlo a za pár měsíců, kdy získával sebejistotu a byl odvážnější a odvážnější už lítal jak drak. Balanc se dá natrénovat. Důležité je na dítě netlačit. Zkoušet a zkoušet. Některá odrážedla jsou vhodná již od věku dvou let, pozor ale na brzdu na řídítkách, na kterou drobná dětská ručka nemusí dosáhnout. Rozhodně doporučuji přilbu. Doposud normální vývoj a normální průběh ve vývoji malého cyklisty, že.

Ale zrovna v tuto dobu začala u Honzíka fascinace čímkoli, co se točí a je kulaté. Pomalu ho opouštěla touha nasednout a jet. Místo toho pravidelně zalehal na zem a roztáčel a pozoroval koutkem oka kola odrážedla. Velmi rychle se naučil, že když kolo obrátí vzhůru nohama nemusí vyvinout takovou námahu a kola se točí taaaak dlouuuuhoooo. Byl naprosto fascinován. My jsme si užívali nejednu horkou chvilku. Lehal si totiž i pod kola, řízená jeho malými vrstevníky. Zřejmě měl tehdy větší důvěru v malé kamarády a asi doufal, že stihnout zastavit. Honzík se smál a já jsem hysterčila. A skákala mezi ně. Jo, to byly časy.

Brzda, plyn

Pak už přišlo na řadu první velké kolo, respektive kolo s postranními kolečky vel. 12. Uměl přece držet balanc na odrážedle, tak jsme usoudili, že to bude brnkačka.

O to větší byl náš šok, když jsme synka vyvezli na odlehlý cvičák pro motorová vozidla, posadil se na nové kolo, dal chodidla na šlapky a nic.

Marně jsme ho povzbuzovali. Ukazovali, že má šlápnout do pedálů a jet.

A tak jsme asi hodinu běhali po „buzerplace“ v hlubokém předklonu strkajíc kolo a snažíc se mu udržet za jízdy nohy na šlapkách a pomáhat mu. No nešlo to. Synek vůbec nechápal, co po něm chceme a my pochopili, že vůbec neví, že má šlapat a jak se to dělá. Musím říct, že se mu to ale velmi líbilo. Smál se na celé kolo a my jsme funěli jak lokomotivy.

Po návratu domů jsme tedy začali trénovat jízdu na sucho aneb vleže na zádech.

Po pár měsících jsme se rozhodli udělat krok zpět, vlastně 3 a koupili jsme mu klasickou tříkolku, která když se tlačí pomocí tyče, protáčí se šlapky samy. Najezdili jsme spoustu kilometrů, než došlo k tomu, že Honzík pasivně zafixoval šlapací pohyb. Když poprvé rozjel tu tříkolku sám bylo to velká radost a sláva.

V příští sezóně jsme se už jen kochali, jak zvládl šlapat na kole s postranními kolečky.

Jak jsme odstranili postranní kolečka?

K tomu dopomohla náhoda, Honzík šlapal tak divoce, až se jedno kolečko uvolnilo, a tak jsme z důvodu bezpečnosti sundali obě. Párkrát jsme ho strčili a už jezdil… Byl to skvělý pocit… dítě jezdí na kole…

Je to jako včera, kdy jsem křičela:

Výborně Honzíku. Koukejte, on jede na kole sáááám.

Dnes už má další velikost kola, celých 18 palců a jezdí bez větších potíží. No, i když jak se to vezme, brzdu používá sporadicky, občas brzdí nohama, občas tzv. zadkem… a určitě ho nemůžeme vzít zatím na žádnou silnici. Moc nereaguje na stůj, ujíždí a je to opravdu o strach. Co zvládne perfektně je doprava a doleva, ale to se naučil sám, protože miluje řízení čehokoli. A často si hraje na to, že kolo je auto. Tak jsme mu na něj přikoupili i blinkry…:)

Někdy kolo prostřídá i s klasickou koloběžkou a my pomalu nemáme kam jeho kolový park uskladnit…:)

Blbněte s nimi

Jako bonus přidávám naše domácí video na téma: Co se stane, když se setkáte s kolem svého mládí Sobi 20. Kdo si ho pamatuje?

Omluvte jeho sníženou kvalitu, ale myslím, že vás pobaví:) V hlavní roli já a Honzík.

Kliknutím na fotku spustíte video.

Co když nemůžou jezdit?

Nebyla jsem si vždycky jistá, že se Honzík na kole naučí. Zejména při přechodu zpátky na tříkolku. A tak, jsem hledala alternativy.

Byl už ve věku dítěte, které se do klasické cyklosedačky upevněné za rodičem nebo před rodičem na kolo nevejde. Nevešel by se už ani do klasického cyklovozíku, který je připevněn za kolem pomocí tyče. A kolo, které táhne jen na tyči další kolo, to dětské? To jsem vyhodnotila jako příliš nebezpečné. Ale jak se říká, kdo hledá najde.

Weehooo, já taky jedu

Objevila jsem úžasný cyklopřívěs Weehoo. Podívejte se na něj. Po kliknutí na obrázek přejdete do e-shopu Onlinekola.cz, kteří jsou i autory fotografie.

Je bezpečný, děti si užijí jízdu a vy můžete být v klidu. Vejdou se do něj děti ve věku 2-9 let a váhy 36 kg, výšky až 132 cm (podle oficiálních stránek zahraničního výrobce).

Jsou připoutány 3bodovým bezpečnostním pásem a sedadlo se dá upravit podle velikosti a věku dítěte, přívěs s dítětem tzv. roste.

Další super výhodou, že dětí můžou i nemusí aktivně šlapat a jejich nohy jistí proti uklouznutí popruh na suchý zip. Samozřejmostí je kryt řetězu a bonusem i úložné prostory.

Máte více dětí? Tak jistě oceníte, že tento vozík se dá pořídit i ve variantě pro dvě děti.

Při bližším zkoumání zjistíte, že má ale i drobné nevýhody, které se však dají snadno vyřešit. Chybí blatníky a stojánek.

Koupit se dá už i u nás v České republice za cenu okolo 13 tis. korun. Myslím, že weehoo je fakt super vhodný, pro děti s autismem.

Kolokočárek

Pokud byste měli dítě raději vepředu pěkně na očích, dají se pro mladší děti pořídit cyklokočárky. Tento je od českého výrobce kolokocarek.cz (po kliknutí na obrázek přejdete na jejich stránky). Zde jsme cenově, ale už téměř na 25. tisících.

Jedu si na lopedu

Loped je unikátní tříkolka českého výrobce. Jako tříkolka za vás drží balanc. A je v nabídce jak pro děti, tak i pro dospělé. Po kliknutí na obrázek opět přejdete přímo na stránky firmy Loped.