Prní půl rok prvňáka a vysvědčení

31.1. 20182253x0 Komentářů

Jaké bylo první pololetí v 1. třídě? Dneska je ten den, kdy Honzík dostal své první vysvědčení v životě. Jak mu to šlo? Jak to prožíval on? Jak já? Dostal slovní hodnocení nebo známky? To vše vám popíšu.

Když v září nastupoval, byla jsem plná obav jak to zvládne. Samozřejmě jsem se neubránila některým očekáváním, ale hlavně strachům, které se ukázaly jako zbytečné.

Jak jistě víte, vybrali jsme 1. třídu logopedickou (kliknutím zobrazíte článek Už je prvňák) se sníženým počtem dětí. Je jich jen 6 prvňáčků a dva páťáci. Chodil sem už jako předškolák do nultého ročníku a jedná se o běžnou základní školu. Na konci září jsme měli hotový individuální vzdělávací plán a vybaveni i podporou asistenta pedagoga, jsme se do toho pustili.

MUSÍM PODĚKOVAT…paní učitelkám i paní asitentce. Honzík se adaptoval rychle a řekla bych, že to zvládl velmi dobře. Ale bez nich by to nebylo možné a je to i jejich přístupem.

Víte, často čtu na facebookových skupinách, jak je to špatné u vašich dětí a ve vašich školách.

U nás to funguje, protože komunikujeme.

Komunikujeme navzájem, neagresivně.

A lidsky a s porozuměním.

Je těžké hledat příčinu. Je to o lidech a o přístupu.

Na začátku roku jsem projevila přání, že zkusíme jet učivo podle běžného RVP ZP a uvidíme jak to půjde nebo nepůjde.

A stalo se něco velmi neočekávaného.

Od malička měl Honzík strašně rád čísla, čísla, čísla a čísla. Naivně jsem si myslela, že tedy matika bude super a půjde mu. EEE eeee… S matematikou hodně bojujeme a nakonec jsme v matematice museli snížit výuku na minimální výstupy. Pokud to takto půjde dál na konci 1. třídy bude mít zvládnuto v matematice učivo 1. pololetí, tedy počítání v oboru 10 a ne do 20. Ale to nevadí. Snažíme se ho nepřetěžovat a trénujeme a počítáme a počítáme. Věřím, že si to časem zafixuje a pak to půjde.

Naopak nás velmi překvapil v češtině.

Na to, že do 5 let mluvil jen jednoslovně, velice špatně, agramaticky, s omezeným porozuměním a echolalicky, Nespojoval do vět, neslyšel první hlásku ve slově, nezvládl rytmizovat, slabikovat. Dítě s predikcí neverbálnío dítěte, protože má i velmi snížený intelekt (tvrzeno ve 3 letech odborníkem). Nehaním odborníky, ono tomu tak skutečně bylo.

ČTE.

ČTE VE VĚTÁCH. ČETL JAKO PRVNÍ ZE TŘÍDY.

A JAKO BONUS?

HONZÍK ČTE JEDNODUCHÉ VĚTY S POROZUMĚNÍM.

Kdo nás zná, tak opravdu kouká. My teda taky koukáme…:)

Tak jsme probrali češtinu a matiku a co dál?

Jasně, psaní.

Grafomotorika je spíše horší a nemá osvojený správný úchop držení tužky. Domluvili jsme se ve škole, že ho nebudeme trápit krasopisem, takže zatím se učí psát velká tiskací písmena a pak přejdeme pomalu na psaní písma Comenia script, které je nespojité a pro něj jednodušší.

Ale zlepšuje se. A doma si dokonce začal psát sám, ne proto, že to po něm chci.

Občas třeba i dopis. Například napíše na papír slovo dopis, ten na třikrát přeloží a dovnitř napíše něco jako DOPIS PRO ROBLOXE. ….:D

Prvouka

Jednoduše ho baví a témata a pracovní listy zpracovává rád. V listopadu jsem sdílela na našem facebooku, jak jsme se do prvouky učili názvy stromů a jejich plody. To jsme se nasmáli. Honzík vymyslel nové slovo „žakvice“.

Uhodnete, co tím v souvislosti se stromy a jejich plody vlastně myslel? Koment přihoďte pod článek. Těším se na vaše návrhy.

Nicméně předmět je to i hodně povídací. Povídání nad tématem, to opravdu není jeho silná stránka. Spíše naopak.

Pak tu máme trio VV, HV a TV

Už jsem se viděla v září, jak klušu do školy řešit, že hudebku (hypersenzitivita na zvuky) a ani výtvarku (naprostý odpor ke kresbě čehokoli) nedá.

Asi vás nepřekvapí po tom, co jste si již přečli, že jsem nemusela. Mají bezvadnou paní učitelku na hudebku. Honzík začal dokonce zpívat a zpívá si i doma. Úžasný pokrok. Na Vánoce si nejvíc přál kytaru, protože ji má paní učitelka. Na besídku trénovali dlouho a u nás doma se každý den ozývalo: Tisííííc anděěěělůůůůů, tisííííííc serafůůůůů….(píšnička od skupiny Čechomor).

Ve škole na nástěnce visí samá mistrovká díla malých prvňáčků a Honzíkova mezi nimi. Spolupracuje, zkouší různé techniky, fakt paráda.

A co tělocvik? Honzík dělá nerad řízenou činnost i tu pohybovou. Teď se běží sem, a teď tam, a teď kotrmelec, ale naučil se. A protože v tomto ohledu nemám moc zpráv, myslím, že si to sedlo a i v tělocviku nemá výrazný problém. Těší se. Navíc teď chodí se třídou na plavání. A dává to …

Mamky a taťkové, vy mne pochopíte. Ty naše strachy a obavy, že to nepůjde, že bude utíkat, že se nebude řídit pokyny. Jako rodiče už vymýšlíme, jak to těm dětem ulehčit, jak jim pomoci, aby to zvládli lépe. Vysvětlujeme jim. Vysvětlujeme ve škole. Přemýšlíme, co budeme dělat, když to nezvládne. Předvídáme.

Ta vděčnost, když nakonec dítě zvládne dojít na to plavání, zvládá pravidla typu neběhat, nesmrkat, nečůrat… do bazénu. Těší se tam a učí se plavat s ostatními dětmi.

Ještě jsem zapomněla na pracovní činnosti a logopedii.

Pracovka má rád, to je tvoření. Já jako máma oceňuji zejména jeho činnost v keramické dílně, odkud mi domů nosí nádherné výrobky, naposled třeba toto.

Krása, že?!

Pak taky mají vaření, kuchtík můj… peče sušenky, mufinky atd.

Na logopedii dochází do školy a pak i soukromě ke školní paní logopedce. Spolupracuje a posouvá se. Paní logopedka mi vždy povídá, jaký zase udělal pokrok, což mě nesmírně těší.

Honzík má běžné vysvědčení se známkami.

Proč mi nevadí, že nemá slovní hodnocení a dostával i trojky do žákajdy?

Často se píše o tom, proč rodiče chtějí slovní hodnocení pro děti. Zrovna dneska na toto téma najdete spoustu příspěvku na tématických skupinách na internetu.

My ho nemáme a nevadí mi to, protože:

Honzíka známky nedemotivují. Jsou mu šumák. Jednička nebo trojka? Co to je?
Ty známky i v žákovské, dávají informaci hlavně mně.
Pravidelně se jednou měsíčně setkáváme s paní učitelkou i paní asistentkou a vždy probereme vše, co je třeba. A domlouváme se, na co se zaměřit a jak budeme pokračovat.
Máme deníček a navíc mluvím s paní asistentkou několikrát týdně.

Dokud bude situace takováto, pro nás naprosto vyhovující, není slovní hodnocení na vysvědčení u nás nutné. Souhlasíte?

Já vím, že to celé vypadá možná ideálně. Ale taky zažíváme někdy krušnější časy. A občas to stojí oprvadu velké úsilí a někdy i slzičky.

S domácí přípravou, s družinkou, ale nic co by nás dokázalo úplně semlet a nedalo se řešit.

A sumasumárům, krásné 2 dvojky na vysvědčení o tom vypovídají. Jsme na Honzíka moc pyšní. A přeji mu i vám krásné druhé pololetí.