Už Vás navštívila Zoubková víla? Ano! A co jsi dostal? Pěstí…

Nadešel čas, jedné z mnoha nočních můr, které krouží jako supi nad svou kořistí, aby mohli zaútočit.

„Obměna zoubků jest jméno mé. Patřím mezi elitu nočních můr a na stupnici od jedné do deseti…. 9 z 10 zubních lékařů odpoví NE….“
​
Už jen ta představa, dostat Pepču do zubní ordinace mi přinesla nejednu nevolnost. Vidina sedícího synka v křesle, v křeči a zmítání, přivítala novou vrásku na čele jménem: „Hádej kolikátá jsem“.

Fakt, že v běžné zubní ordinaci je syn neošetřitelný je bohužel realita.
​Ač jsem se snažila obvolat nejednu ordinaci, výsledek zůstal stejný a noční můra byla silnější a silnější.

​A tak jsem si šla dát kávu s Googlem, až jsem se proklikala k jedné možnosti, která by přicházela v úvahu. Anestezie a zákrok ve spánku. Ale kvůli trhání mléčných zoubků se zase štrachat do stověžaté matičky?

To si tak říkáte, zda kvůli každému prdu s diagnosou PAS, budete muset hledat ochotné lékaře co vás ošetří, nebo syna nechat uspat, aby jej vyšetřili…
​Chápu, že je to pro lékaře těžký pacient, jenže už jsem unavená z odmítání…. A uspávat jej kvůli „prkotinám“ nechci….

​A tak jsem na to šla oklikou, rozhodla jsem se stát katem.

​Vzala jsem si Pepíka na klín a snažila se mu vysvětlit, co bude následovat. Pomocí zrcátka ukázala jeho dva zoubky, za kterými se klubou dva kamarádi. Pak postupně a povinně nastoupila celá rodinka a musela ukázat své zoubky. Aby Pepča viděl, že nikdo nemá 4 zoubky u sebe jako on.

​Následovalo důkladné zkoumání a porovnávání, že skutečně nikdo v rodině nemá tolik zoubku pohromadě jak Pepík.

​Přišla na řadu látková plínka, předvedla jsem před zrcátkem, jak si má se zoubky kývat. Překvapivě přijal situaci velmi klidně a uposlechl pokynů.

​A to byl ten správný čas, kdy nastoupila paní Trpělivost. Sedla si a pozorovala desítky minut, jak malý chlapec zápasí v lítém boji s nepřítelem.

​​Již moc nezbývalo k dovršení tří hodin kývacích manévrů s občasnými kontrolami, jak si zápasníci vedou. V okamžiku nestřeženém, kdy téměř vykývaný, vyčerpaný zápasník, téměř sražen na kolena, nedával pozor, svůj lítý boj prohrál. Okamžik pravdy, kdy jsem uchytila zoubek a rychlým tahem vytrhla.

​Než Pepík stačil zareagovat, útok jsem zopakovala. To synka natolik vyvedlo z míry, že první reakcí na pár kapek krve, bylo opětovat útok.

​Pěstní souboj jsem prohrála a nečekaný úder do spánku vydýchala s úsměvem na rtech. Slavnostně jsme zoubky opláchli, překontrolovali, že má již pouze dva jako všichni v rodině. Byl zasypán kinder vajíčky a já si zase na chvilku oddychla, než přijdou další kývací manévry……